Kamarád mi jednou vyprávěl:

“Moje manželka nerada nosí prsteny, jednou nechala položené dva na parapetu a stalo se to, že jí je teta smetla rovnou do koše u okna, když uklízela v koupelně. Další den samozřejmě vynesla koš.

Po týdnu si vzpomněla na prsteny, zeptala se tety a hned běžela prohrabávat popelnice. Jakpak je mohla asi najít…

Dva prsteny, dohromady v hodnotě 103 tisíc Kč. Žena byla tak vystresovaná, až se vztekala, tak jsem ji utěšoval:

- Když nerada nosíš prsteny, protože se bojíš, že je ztratíš, tak se nic neděje.

Byla překvapena:

- Jak to, že se nezlobíš?

- Proč bych se měl zlobit?

- Moje mamka, když doma rozbila šálek, dostala od táty vynadáno. „Na co myslíš, že necháš rozbít takový drahý šálek?! “

Najednou jsem pochopil, ukázalo se, že v jejích za rozbité věci dostane člověk jistě vynadáno. Tak byla překvapená, že jsem jí nic neřekl!

Protože, když jsem byl malý a doma se něco rozbilo, tak to nikdo nikomu nevyčítal.

Někdy na druhém stupni jsem při fotbalu rozbil sousedovi okno a naši to museli zaplatit. Rodiče se byli omluvit sousedovi, aniž by mi vynadali.

Mamka jednou dělala smažené jídlo a vytryskl jí olej na ruku. Protože byl opravdu horký, tak upustila misku, která se rozbila a jídlo se rozlétlo po celé místnosti. Táta mamce nezačal nic vyčítat, jen rychle pospíchal pro mastičku na popáleniny.

Z toho jsem si odnesl toto: hodnoty, ať už se jedná o empatii, dovednost sblížení se s druhými, soucit nebo lásku k rodině, se předávají z generace na generaci. Chování rodičů, špatné či dobré, je zrcadlem pro jejich děti, které mají v sobě samotných. Poté, co se

ožení nebo vdají, budou používat podobné metody a vzorce při jednání se svým partnerem a dětmi.

Páry, které se milují a navzájem se respektují, teprve mohou vést své děti k tomu,

aby v sobě měli vysokou míru důvěrnosti. Později se z nich stanou manželé, co si budou navzájem tolerovat svoje chyby, budou k sobě ohleduplní a starostliví.

Manželé, kteří jsou vypočítaví, co se pořád hádají způsobí jen to, že bude mít jejich dítě problémy se s někým sblížit, bude trpět depresí, bude se pomalu učit novým věcem a

těžko se bude rovnat svým vrstevníkům. Tento začarovaný kruh pokračuje na další generaci…

Za rozbitý displej mobilu stačí dát několik stovek a po opravě se dá přeci v klidu zase používat, tak proč se navzájem trápit!

Ale kolik by to stálo peněz a času spravit pouto, které bylo zpřetrháno?

A co teprve bolest, která se nám zaryla hluboko do nitra!